Co je to Dynamic Routing?
Dynamické směrování je definováno jako síťová technika, která poskytuje optimální směrování dat. Dynamické směrování umožňuje směrovačům zvolit cesty podle logických změn síťového rozložení v reálném čase, na rozdíl od statického směrování. V dynamickém směrování je však směrovací protokol, který pracuje na routeru, odpovědný za vytvoření, údržbu a aktualizaci tabulky dynamického směrování. Všechny tyto úlohy však provádí ručně správce systému ve statickém směrování. Využívá mnoho algoritmů a protokolů. Nejoblíbenější však jsou Routing Information Protocol, tj. RIP a Open Shortest Path First, tj. OSPF.
Co můžete dělat s dynamickým směrováním?
Práce s dynamickým směrovacím protokolem je vysvětlena takto:
- Router nejprve doručí a poté obdrží směrovací zprávy přes rozhraní routeru.
- Zprávy Dynamic Router také sdílejí informace s různými směrovači, které využívají stejný protokol.
- Routery by pak vyměnily své směrovací informace, aby zjistily data týkající se vzdálených sítí.
- Pokud router vůbec najde změnu topologie, směrovací protokol inzeruje tuto konkrétní topologii na všechny ostatní směrovače.
Dynamické směrování je považováno za snadno konfigurovatelné na velkých sítích a je také intuitivnější než statické směrování při výběru nejlepší trasy, zjišťování změn trasy a také zjišťování vzdálených sítí.
Protože však směrovače vždy sdílejí aktualizace, spotřebovávají šířku pásma vždy více, než kolik spotřebuje při statickém směrování. Routery CPU i RAM také čelí zatížení, které se přidávají v důsledku protokolů o směrování. Nakonec se dynamické směrování považuje za méně bezpečné než statické směrování.
Výhody dynamického směrování
- Dynamické směrování zahrnuje více automatizace ve způsobu, jakým se směrování automaticky odesílá na všechny ostatní směrovače.
- Dynamické směrování také zahrnuje změnu oznámení, a to tak, že protokol dynamického směrování má schopnost přesměrovat provoz kolem přetíženého spojení.
- Dynamické směrování zahrnuje pro uživatele vyšší dobu bezporuchovosti, protože směrovací protokol má inteligenci a může také reagovat mnohem rychleji, takže uživatelé mohou vidět vyšší dobu bezporuchovosti.
- Dynamické směrování také řeší větší propustnost sítě, protože směrovací protokol má schopnost vypočítat nejcitlivější síťové spojení, které může využít, a uživatelé také vidí méně latence a vyšší výkon v síti.
- Dynamické směrování vyžaduje pro administrátory mnohem méně práce, protože a když se síť rozrůstá, nemusí se správce starat o konfiguraci dalších směrovačů v síti. Spíše by správce nakonfiguroval protokol dynamického směrování na novém směrovači tak, aby s těmito směrovači hovořil a informoval je o sítích, které nový směrovač nabídne.
Protokoly dynamického směrování
Existuje mnoho směrovacích protokolů vnitřní brány, tj. IGP. Jedná se o protokoly, které lze použít v síti. Tyto protokoly jsou podporovány každým routerem a operačním systémem serveru, jako jsou Windows 2003 Server nebo Linux. Některé z protokolů jsou vysvětleny takto:
1. OSPF (nejdřív otevřená nejkratší cesta):
Je to velmi slavný dynamický směrovací protokol, který se používá v dnešním světě. OSPF je také otevřený protokol, který zajišťuje, že každý router nebo dokonce operační systém serveru je schopen tento protokol provozovat. Vybere nejlepší trasu s využitím nákladů jako její metriky. Je také považován za kompletní doporučený směrovací protokol a také může být složitý, ale může být také upraven na libovolnou velikost v síti.
2. EIGRP (Enhanced Interior Gateway Routing Protocol):
Je považován za proprietární protokol společnosti Cisco. Jen pro vaši informaci, pouze zařízení Cisco využívají EIGRP. Je to dokončený protokol stejně jako OSPF. Má několik úžasných funkcí, ale dokud nezjistíte, že budete mít síť Cisco, doporučuje se používat otevřený protokol (OSPF). EIGRP nahradil IGRP, který byl jeho předchůdcem. Metrika, která je potřebná pro výběr nejlepší trasy přes EIGRP, se vypočítá pomocí vzorce, který zohledňuje šířku pásma, spolehlivost, zpoždění spojení a také zatížení.
3. RIP (Routing Information Protocol):
RIP je považován za protokol, který je otevřeným zdrojem. Verze 2 je nejnovější, kterou byste měli používat dnes, protože poskytuje podporu VLSM, tj. Masku podsítě s proměnnou délkou. Konfigurace je nejjednodušší a nejjednodušší protokol pro směrování, i když má také méně funkcí ve srovnání s OSPF. Je omezeno na směrování v síti, která má méně než 15 chmelů. Tento protokol funguje docela dobře pro malou síť, která nemyslí přílišné rozšíření. Dalším skvělým rysem je to, že je obecně podporováno nejmenšími směrovači a také firewally.
4. BGP (Border Gateway Protocol):
BGP je považován za směrovací protokol Internetu. Je to také protokol External Gateway Protocol, tj. EGP, což znamená, že BGP používají směrovače při rozhodování o směrování na internetu. Pokud má váš domov připojení k internetu, pak BGP opravdu nepotřebujete, ani jej nemusíte spustit. V případě, že router má více než jedno vyhrazené připojení, možná budete muset spustit. Je to protokol cesta-vektor, který znamená, že si může vybrat nejlepší cestu ve srovnání s jinými směrovacími protokoly. BGP využívá jako směrovací metriku „AS-PATH“ a také vybere trasu, která má nejkratší cestu přes celý internet.
Závěr
Můžeme tedy dojít k závěru, že směrovací protokoly jsou pouze sadou jazyků, které router používá ke komunikaci směrovacích informací spolu s ostatními směrovači. Hlavní výhodou použití směrovacího protokolu je jeho schopnost přizpůsobit se změně topologie sítě.
Doporučené články
Toto byl průvodce dynamickým směrováním. Zde jsme diskutovali koncepty, výhody a co můžeme dělat s dynamickým směrováním. Další informace naleznete také v dalších navrhovaných článcích -
- Co je virtualizace s příklady?
- Co je zabezpečení sítě? | Význam a typy
- Definice Co je Cyber Security?
- Co je Hibernate v Javě?