Cenný odhad nákladů na kapitál prostřednictvím rizik

Obsah:

Část 10

V našem posledním tutoriálu jsme pochopili WACC. V tomto článku se dozvíme o nákladech na kapitál

Část 13 - Náklady na kapitál

Investoři do vlastního kapitálu společnosti vyžadují míru návratnosti odpovídající riziku, které podstoupí při držení takového vlastního kapitálu. Tato cena odráží nejistotu peněžních toků spojených s akciemi, především kombinaci jejích dividend a kapitálových zisků. Náklady na kapitál jsou v zásadě diskontní sazba použitá na očekávané peněžní toky vlastního kapitálu, které pomáhají investorovi určit cenu, kterou je ochoten za tyto peněžní toky zaplatit. Vyšší diskontní sazba (nebo náklady na kapitál) povede k tomu, že emitující společnost obdrží nižší cenu svého vlastního kapitálu. Má tedy méně investic do aktiv, která generují výnosy pro všechny kapitálové (dluhy a vlastní kapitál).

Náklady na kapitál se liší podle rizika emise. Stejně jako u dluhů, vyšší riziko bude mít za následek vyšší náklady spojené s podstupováním tohoto rizika. Obecně se v průběhu času zjistilo, že náklady na kapitál jsou obvykle vyšší než náklady na dluhy. Dojde-li k úpadku společnosti, majitelé akcií získají výnos až po zaplacení dluhů. Je tomu tak proto, že držitelé dluhu mají předchozí pohledávku na aktiva, která snižuje zbytkovou pohledávku držitelů akcií. Naopak, pokud společnost funguje dobře, držitelé akcií získávají všechny výhody nárůstu, zatímco držitelé dluhu dostávají pouze smluvní platby. Zvýšená škála možných výsledků pro držitele akcií, zejména ve společnostech s vysokou úrovní dluhu, činí kapitál rizikovějším, a proto bude kapitálový investor požadovat vyšší výnos než držitel dluhu.

Riziko daného vlastního kapitálu pro investora se skládá z diverzifikovatelného a nediverzifikovatelného rizika. Prvním je riziko, kterému může investor zabránit tím, že daný kapitál drží v portfoliu s jinými akciemi. Důsledkem diverzifikace je to, že různorodá rizika různých akcií se mohou vzájemně kompenzovat. Riziko, které zůstává po diverzifikaci zbytku, je nediverzifikovatelné nebo systematické riziko.

Investorům se nelze vyhnout systematickému riziku. Investoři požadují návratnost za toto riziko, protože tomu nelze zabránit diverzifikací. Investoři tedy požadují návratnost za systematické riziko spojené s akciemi (měřeno jeho variabilitou ve srovnání s trhem) oproti výnosům požadovaným u bezrizikové investice. Beta měří korelaci mezi volatilitou konkrétní akcie a volatilitou celkového trhu. Jako měřítko systematického rizika společnosti nebo portfolia se beta používá jako multiplikátor k dosažení prémie nad bezrizikovou sazbou investice do vlastního kapitálu.